Další zpráva z Jižní Ameriky - Ekvádor

QUITO

Nedelni letecky den (cely den straveny cekanim na letisti ci v letadle, abych prekonala presuny Sao Paulo - Panama, Panama - Quito) me znacne vycerpal. Mozna to bylo tim, ze jsem vedela, ze na me v Ekvadoru nikdo neceka a budu se muset s ekvadorskymi zvyky nejak srovnat sama. Za ty 2,5 dne me v Quitu, hlavnim a zaroven druhem nejvetsim (1,5 mil. obyvatel) meste Ekvadoru, zaujalo nasledujici:

- Mistni obyvatele jsou z 80 % dost tmavi a mnozi z nich na prvni pohled pripominaji nasi nejmenovanou narodnostni mensinu.. to ve mne nevzbudilo prilis pozitivni prvni dojem a kdyz jsem k jednomu takovemu nasedla v noci na letisti do taxiku, modlila jsem se, aby me opravdu dovezl do hostelu. Trvalo mi to asi den, nez jsem si na to zvykla a z ponekud rasistickeho pristupu je zacala brat, jaci jsou. Kazdopadne tady uz si me jen tak s mistnimi nespletou (i kdyz je tu asi 15 % zastoupeni mnou podobnych, ale na ulici to opravdu nevypada), tak se aspon snazim vypadat jako brazilska studentka misto evropske turistky (zakoupila jsem si v Sao Paulu kabelku, do ktere se mi vejde i brasna s fotakem, abych na prvni pohled nebyla turista).

- Je to tu docela bezpecne, pokud vite, co mate, respektive nemate delat, a pokud vite, kam mate, respektive nemate chodit. Napriklad v pruvodci i v hostelu vas varuji, abyste na nejakou pametihodnost nechodili pesky, ale vzali si taxika, abyste po setmeni nechodili po ulicich a vzali si taxika. Prvni dopoledne jsem chodila se strachem v ocich po meste, ale pak odpoledne uz mi bylo lip, a druhy den uz jsem zvesela dobihala na mistni autobusy a strach jsem nechala v hostelu.

- Nikdo tu nema drobne, ale vsichni je po vas chteji... kdyz platite velkou bankovkou, reknou vam, ze nemaji zpatky a zda nemate drobne... kdyz je ale mate a date, tak je nemate pro priste...

- Doprava je podobna jako v Sao Paulu, jen v mensim, Quito ma preci jen mnohonasobne mene obyvatel... zacpy jsou ale vsude, jezdi i prechazi se na cervenou, takze jako chodec proste nejak pobihate mezi auty.. nema smysl se ridit jakymikoliv pravidly..

- Quito je pekne mesto, ma novou a starou cast, v te nove je spousta komernich budov, restauraci, baru, hotelu, obchodu, v te stare je spousta kostelu, muzei a ruznych pametihodnosti. Je to kopcovite mesto, takze ma i par peknych vyhledu na mesto, prochazka po meste je takovou vysokohorskou turistikou, jelikoz chodite z kopce do kopce, a to v nadmorske vysce 2850 metru. K tomu oba dny svitilo slunicko, ktere je v tehle vysce ponekud silnejsi, takze celodenni pochod po meste me dosti vyridil. Dalsi den jsem se byla podivat na rovnik. Zajimavosti je, ze tam jsou rovniky dva... jeden, ktery urcili Francouzi, kdyz tam tehdy prijeli, a ten druhy opravdovy a presny urceny GPS. Tam to bylo moc fajn a pekne, take jsem se tam jela podivat k nedalekemu krateru, a potom jsem jeste sla do takoveho zajimaveho muzea primo na rovniku, kde povidali o tom, jak ziji domorodci v Ekvadoru a co je na rovniku jinak - vajicko stoji na spicce, voda tece do odtoku rovne, pusobeni sil, jak se pouzivaji slunecni hodiny a tak, moc zajimave.

CUENCA 
(3. nejvetsi mesto Ekvadoru s priblizne pul milionem obyvatel)

Po kratkem letu z Quita me uvitalo mesto, ktere by vzdalene mohlo pripominat Prahu, jen v latinskoamerickem pojeti.. Na letisti me cekala delegace ve slozeni: reditelka jazykove skoly, mama a dcera od rodiny. Vsichni vypadali a chovali se velmi mile a velmi pratelsky a otevrene, cimz se mi znacne ulevilo.

Rodina

Rodina bydli v ponekud spartanskych podminkach, a tak si budu moci uzit prave ekvadorske rodiny, odhaduji na nizsi stredni vrstvu. Pripada mi to asi jako na skole v prirode ve starych zaprasenych chatkach. S prachem jsou tu kamaradi a vrstvy prachu na veskerem vybaveni domu nikoho nevzrusuje. Doma mam velky pokojicek s dvemi postelemi cely pro sebe. Vsechny skrine jsou plne veci ostatnich clenu rodiny, uvolnili mi ale jeden maly suplik a 6 raminek! V koupelne je i sprcha s teplou vodou, tedy ta tepla tece pouze, pokud nekolik minut pockate. V dome bydli mama, 31leta dcera a druha tak 40ti leta dcera spolu s manzelem a dvemi syny (10 a 14 let) a jejich pejsek (trochu podobny Benickovi), takze bude myslim o zabavu postarano. Pani mama ma samozrejme jeste dalsi deti (celkem myslim pouze 6:-)), ktere maji zase dalsi deti, ale ty s nami nebydli. No myslim, ze v poctu 7+pes si vystacime. Vcera pred spanim jsme uz pekne v peti hrali karty. Prikladam jeste fotku domu, meho noveho bydliste, snad se vam bude libit! A...vazte si luxusu a vysokeho zivotniho standardu, ve kterem zijete!

Škola

Rocio (31leta dcera rodiny) me rano doprovodila do skoly. Bylo to takove legracni, jako kdyz jdu do prvni tridy a ma starsi sestra me doprovazi...jako bych to uz nekdy zazila...:-). Bylo asi 10 stupnu Celsia, Cuencane rikali, jaka je silena zima a na sobe meli zimni bundy (jen dodavam, ze v Ekvadoru je ted rocni obdobi zima), pres den se oteplilo na takovych 17 stupnu (chvili prselo a chvili svitilo slunicko, takove nase jaro), ale pry za dva tydny bude tepleji. Ve skole me uvitala reditelka skoly (jiz stara dobra znama z letiste) a moje ucitelka Cheli a hned jsme zacali. Po 4 hodinach vyuky (s 20 minutovou prestavkou v pulce, pri ktere jsme popijeli caj ci kavu s ostatnimi asi tremi studenty a jejich uciteli) jsem byla totalne vycerpana. Musim uznat, ze organizace od doby prijezdu byla perfektni a kvalita vyuky je opravdu hodne vysoka, myslim, ze mnoho ucitelu v Evrope by se v Cuence mohlo ucit... Po vybornem obede doma v rodine (mimochodem snidane byla take velmi vydarena) jsem se vydala opet do skoly na dalsi 2 hodiny vyuky. Mam to asi 20 minut pesky z domu do centra, tedy i do skoly, ta je primo u hlavniho namesti. O vikendu si planuju prohlednout mesto, ale uz na prvni pohled vypada moc hezky - spousta kostelu... je to tu opravdu prijemne, takove klidne a zaroven rusne, male a zaroven velke...

Další zážitky z Cuency

jelikoz je vikend a mam trochu casu, ktery v tydnu tolik mit nebudu, rozhodla jsem se Vam jeste jednou napsat nove poznatky a zazitky a pripojuju dalsi fotky, tentokrate vsechny z Cuency.

- Cuenca je pulmilionove mesto, kterym protekaji 4 reky, je tu spousta kostelu a muzei. Vcera jsem byla obhlednout mesto a byla na takovem kopci za mestem se jmenem Turi...uff, to bylo schodu... obrazky z prochazky v priloze

- pocasi je tu nevypocitatelne - rano je vetsinou chladneji, tak kolem 10ti stupnu. Pres den vetsinou vyleze slunicko a odhaduju, ze je tak kolem 20ti stupnu, na slunicku mnohem tepleji. Pak zase zaleze a fouka vitr. Obcas poprchava a jednou dokonce na chvili lilo. Tak takova je zima v Ekvadoru. Uvidime za par tydnu, to zacne leto:-). Maji tu jen 2 rocni obdobi..

- lide jsou tu rozhodne vetsinou svetlejsi pleti nez v Quitu. Vetsina z nich vypada spis jako Spanele...

- nekteri lide tu perou pradlo v rece a susi je na brehu reky (muzete videt na fotkach)

- lide tu hodne ziji fotbalem - vcera byl dulezity zapas na kvalifikaci MS 2010 a vsichni chodili ve zlutych trickach ekvadorskeho narodniho tymu, sedeli doma a koukali na fotbal, nebo kdyz pracovali v obchodech, meli tam zapnutou televizi ci aspon radio s prenosem fotbaloveho utkani

- skoro na kazdem rohu je tu internet a prodejna tisicu kopirovanych CD a DVD... ja chodim na internet hned za rohem od meho noveho bydliste. Je to takova komurka se 4 pocitaci a kopirkou a nejasnou oteviraci dobou. Zkratka prijdete a je bud otevreno nebo zavreno. Jsem tu prominentnim klientem, a tak dokonce treba dnes otevreli kvuli mne. Mam s majiteli domluvene zazvonit na zvonek (bydli hned nad internetem) a oni mi otevrou:-), tedy pokud zrovna budou chtit. Internet je tu docela levny (vetsinou 0,60 USD za hodinu, zato posta ukrutne draha... napriklad jedna znamka na pohled do Evropy stoji 2,25 USD)

- Cuencane casto telefonuji, treba cele hodiny, teda aspon Mariana, pani domu...pripomnelo mi to brazilske Sao Paulo... Edo se predbezne domluvil s kamaradem Shonem, ze se v sobotu vecer sejdeme v baru.... asi od 16 hodin si Edo a Shon pravidelne tak kazdou hodinu telefonovali, aby proverili stav naseho setkani, zda to klapne, nebo ne, co kdo dela a v kolik tak bychom se mohli sejit a kde... nekdy k pulnoci jsme se pak opravdu setkali, coz bylo ale vyjimecne...casto ta setkani ani nevyjdou... jihoamericane se neradi zavazuji k jakemukoliv terminu a uz vubec neni mozne se dopredu dohodnout na nejakem case.. respektive dohodnout se lze, ale zrejme se pak zmeni:-)

- Cuencane jedi dobre. Nejdulezitejsim jidlem dne je obed, a take si na nej nechavaji alespon hodinu a pul. U nas doma ma 3 chody - polevku, hlavni jidlo a dezert. Ke kazdemu jidlu je ryze a vetsinou i kukurice, at uz varena, smazena, pecena...take tu jedi hodne bananu a piji dzus z ostruzin. Z alkoholickych napoju je typicka palenka z cukrove trtiny.

- ti, co maji vzdelani, jsou dle meho posouzeni hodne vzdelani a dobre informovani. Prekvapilo me, ze mnozi vedeli, ze byl v Ceske republice komunismus a meli dobre tuseni o nasi historii celkove. Znaji nase auta znacky Skoda a moc si ji pochvaluji:-).

- rodiny drzi hodne pri sobe a casto se navzajem navstevuji a casto poradaji setkani spolu s ostatnimi cleny rodiny i jejich kamarady. Vcera me vzali na jejich akci... bylo tam asi 20 lidi (vetsinou rodina) a o zabavu nebyla nouze. Nase rodina se kazdou nedeli schazi, jsem zvana na dnesni odpoledne, tak uvidim, jak to bude probihat a kolik nas tam bude. Maminka ma 6 deti a skoro kazde z nich ma nejmene 2 deti:-).

Album fotografii z Cuency

Cesta do Jižní Ameriky (1.)