Poslední část cestopisu z Ekvadoru

Posilam dalsi pokracovani meho cestopisu, obavam se, ze je to dil posledni, a to hned ze dvou duvodu:

1. Cim dele tu jsem, tim vice jsem se szila s mistnimi podminkami a vsechno mi tu pripada normalni, tudiz nevim, co vam psat:-)

2. Pristi patek opoustim mou novou ekvadorskou rodinu a vyrazim smer Peru, kde se sejdeme s Petrem, a pak uz budeme cestovat z mista na misto, a tak asi na cestopis nebude tolik casu ani prilezitosti.

V pondeli nas opustil muj spolubydlici Martin a vyrazil smer Peru (meli bychom se znovu setkat v pulce rijna na jeden vecer v Cuzcu pod Machu Picchu), tak jsem zustala ve skole sama s Lilou (se kterou bychom se meli setkat znovu v pulce rijna na jeden vecer v Lime:-)) - s tou travim take vetsinu volneho casu. O vikendu jsme byli na vylete v nedalekem narodnim parku Cajas, coz bylo moc krasne a v nedeli pak na dalsi rodinne akci. O tomto vikendu bychom rady vyrazily na dalsi vylety. V utery prijela nova spolubydlici Emily (z Colorada, chodi ale do jine jazykovky), takze pocet lidi v domacnosti se drzi na stejnem poctu 8 + pes:-). Od tohoto tydne uz mam spanelstinu "pouze" 4 hodiny denne, odpoledne jsem tento tyden vypomahala v sirotcinci, o cemz vam take napisu.

KULINARSKE ZAZITKY

Doposavad jsme tu ochutnali pomerne velke mnozstvi mistnich specialit, nektere z nich mi ale pripadali vcelku normalni, a tak vam popisu pouze to, co mi pripadalo at uz z jakehokoliv duvodu specialni.

NAPOJE:

- Zhumir - je mistni palenka z cukrove trtiny, 40 % alkoholu a konzumuje se tu s oblibou, at uz ta standardni michana s colou ci cimkoliv jinym nealkoholickym sladkym, nebo treba s prichuti broskve (jako nase broskvova), pomerance, citronu... je to vicemene jediny velmi levny alkoholicky napoj (litr stoji tak 40 Kc), vsechen alkohol z dovozu vcetne vina je mnohem drazsi nez u nas

- Canelazo - teply sladky napoj podobny nasemu punci, ktery obsahuje skorici (="canela", z toho vyplyva i nazev), obcas i dalsi koreni, Zhumir (viz nahore), stavu z pomerance a hodne limetek a spoustu cukru

POCHUTINY:

- Mote - je to druh kukurice, ktery se prodava predpripraveny v obchodech, jsou to takova varena zrna kukurice o velikosti ca. 1x1 cm a ji se to naprosto ke vsem pokrmum, dava se to do polevky, jako priloha... zkratka je to porad a vsude! (na zacatku mi to prislo chutne, ale ted uz mi to leze usima...)

- ryze - stejne jako Mote je jako priloha ke vsem pokrmum... i kdyz mate brambory, tak dostanete i ryzi...

- maso - u nas v rodine se moc neji, jinak nevim, ale kazdopadne je to pro moji rodinu asi dost drahe, a tak kdyz uz mame maso, je ho vetsinou malicka porce. V restauracich se jinak vsude nabizi, hlavne veprove.

- aji = omacka z palivych papricek, vetsinou namichana s rajcatovym protlakem - je to nejpouzivanejsi omacka a je vsude a ke vsemu stejne jako mote a ryze (te jsem se ale jeste neprejedla:-))

- cuy (cti kui) = morce - jak rekl nas pruvodce v muzeu na rovniku, on ma nase milacky morcata rad, nejradeji s brambory... jako my jime kraliky, tady jedi krome kraliku spis morcata... uz jsme jedno v restauraci ochutnali a zadna velka slava to pro me nebyla, preferuju kralika... kazdopadne se nejprve nakladaji do soli a cesneku na 48 hodin, a pote se 1 celou hodinu griluji

- trucha (cti truca) = pstruh - v jezerech tu maji pstruhy (hlavne v tom narodnim parku Cajas, kde jsme byli o vikendu), jsou vynikajici a pozor - na rozdil od tech nasich jsou cerveni! chutove neco mezi lososem a pstruhem, zatim to nejlepsi, co jsem tu jedla!

- ceviche (cti sevice) - morske plody podavane ve studene vode s citronovou stavou (to je trochu zjednodusene, priprava je jinak podstatne slozitejsi) - takze vlastne takova studena citronova polevka s vynikajicimi rybami ci krevetami. Je to specialita hlavne v Peru, tak jsem zvedava, jak se budou ty peruanske lisit od tech ekvadorskych

ZAKAZNICKY SERVIS

Toto slovo tu vetsina obchodniku nezna:-). Obchody tu nemaji oteviraci doby, tedy alespon ty male, kterych jsou desitky jen po moji ceste do skoly. Jednou jdu do skoly a maji otevreno, podruhe zase zavreno, potreti zavreno, poctvrte otevreno. Mam zkusenosti s obchodem na internet, fotky, cestovkou i nejakymi dalsimi a vsude to funguje podobne... oficialni oteviraci doba neni. Neoficialni vam v obchode radi reknou, ale i kdyz vam tvrdi, ze maji kazdy den otevreno od jiste doby, tak kazdy den neni kazdy, ale proste, kdyz to vyjde. No a holt nekdy to nevyjde, maji nejake vyrizovani ci co a nejsou schopni na vice nez jeden den dopredu rici, jak to vlastne bude. Vcera jsem byla v obchode na vyvolani fotek a jejich zaramovani a kdyz uz v tom obchode konecne meli otevreno, tam mi prodavac rekl, ze se musi koukat na nejake video a jestli bych mohla prijit jindy, az to dokouka... tak jsem ty fotky nechala vyvolat v jinem obchode...

DOBROVOLNICKA PRACE

Hodne studentu spanelstiny tu tak jako ve vsech ostatnich zemich Latinske Ameriky travi svuj volny cas pomahanim v sirotcincich ci domovech duchodcu. Ja byla v sirotcinci vzdalenem asi pul hodky busem z centra mesta. Byla to moje prvni zkusenost se sirotcincem vubec, tak nemuzu srovnavat ani soudit, kazdopadne to byl zajimavy zazitek. V tomhle sirotcinci maji ted celkem 26 deti ve veku 0-5 let, deti se tam dostanou tak, ze je po porodu rodice odlozi do parku ci nekomu prede dvere a zmizi (rodice deti ze sirotcince jsou neznami, ale pravdepodobne velmi mladi, tak 12-14 let). Deti tam jsou rozdelene do 3 skupin: pidideti tak do 9 mesicu, od 9 mesicu do 2 let (10 deti) a od 2 do 5 let (8 deti). Vsechny deti maji prisny rezim a dany cas, kdy si hraji vevnitr, kdy si hraji venku, kdy jedi, kdy se prevlekaji, kdy jdou spat a staraji se o ne 4 radove sestry + dobrovolnice vetsinou z USA. Kdyz jsem tam ty chudinky deticky videla, bylo mi jich docela lito (bylo na nich videt, ze je jejich minulost i soucasnost ponekud poznamenala), ale na druhou stranu se maji lepe, nez mnohe male deti, co se tu toulaji po ulicich, i kdyz sve rodice maji a znaji.

 

SPANELSTINA

S tou travim vetsinu casu... uz v Cechach jsem si vsimla, ze casto vyjde, pokud vezmu anglicke slovicko a vyslovim ho se spanelskou vyslovnosti, je z toho slovicko spanelske... To jsme casto praktikovali v nasich spanelskych rozhovorech s anglicky hovoricimi Martinem a Lilou a vzdy jsme si dobre rozumeli. Naucili jsme se od sebe spoustu nespanelskych slov, o kterych jsme si mysleli, ze jsou spanelska. Jen me ponekud vyvedlo z miry, kdyz mi pak moje ucitelka spanelstiny nerozumnela... napriklad porad jsem rikala "location" se spanelskou vyslovnosti "lokasion", no a ono nic... do toho i v tech spanelskych slovech ruzne prehazujeme a pleteme slabiky a rikame pak nesmysly... tak jako Martin chtel "cuchillo" (cti kucijo, tedy "nuz"), ale rikal "escucho" (cti eskuco, tedy "slysim")... nebo Lila zase vypravela, ze v Mexiku se hodne jezdi na "camiseta" (coz znamena "tricko"... chtela rici "camioneta", coz je nakladak s otevrenou strechou pro lidi)

Gratuluju, jestli jste se docetli az sem a mejte se vsichni moc krasne!

Mirca

P.S. Prilozene jsou fotografie vyse zminenych pochutin, casti rodiny a rodinne chaticky

Další zážitky z Ekvádoru

Zdravim vsechny do Evropy!

Obdrzela jsem stiznost, ze jsem se jiz na vice nez tyden odmlcela a rozhodla jsem se vam tedy poslat dalsi pokracovani meho cestopisu. Dny utikaji rychle, travim vetsinu casu ve skole se spanelstinou, nebo jim, spim, komunikuju s vama ci podnikam akce s Lilou a Martinem, dalsimi studenty nasi skoly (Lila je ze San Francisca a bydli u jedne z dcer moji pani domaci & Martin je z Jizni Afriky zijici v Londyne a bydli v nasem dome). Neni toho tedy tolik noveho, a tak jsem premyslela, co by vas tak zajimalo a popisu vam, jak vypada takovy rodinny vikend na venkove, jehoz cast jsme spolu s Lilou a Martinem absolvovali.

Ve ctvrtek pri obede nam cirou nahodou Mariana (babicka alias pani naseho domu, ktera ma 6 deti a 10 vnoucat) sdelila, ze v patek odpoledne vyrazime do nedele na venkovske sidlo v miste zvanem Yunguilla. Sidlo patri jedne rodinne kamaradce, ktera nepojede, ale zapujci... (pozor, jelo nas tam 30!!! to jiz svedci o ekvadorske nature, ja bych svoji chaticku 30ti lidem bez me pritomnosti nepujcila...). V patek odpoledne jsem pribehla ze skoly a vyrazili jsme. Jeli jsme s Lilou, Martinem a dvemi vnoucaty busem, jelikoz mnozstvi aut nestacilo (a to i presto, ze tu bezne v tridverovem malem voze jezdi 7 lidi). Pry cesta bude trvat tak hodinu. Ve zdravi jsme asi po dvou hodinach dorazili na chatu na jihozapade od Cuency. K tomu bych chtela podotknout, ze presne urcovani casovych intervalu jim tu moc nejde. Kdyz vam nekdo rekne, ze neco bude trvat hodinu, tak je potreba, abyste si k tomu pripocetli 50-200 %, a vyjde vam realny cas (bohuzel nemohu identifikovat presneji, jelikoz realny cas zavisi na osobe, ktera vam to rika a jejim vnimani casu, na doprave, pocasi, konstelaci hvezd a asi i dalsich faktorech). Kazdopadne jsme se vecer sesli s dalsimi mnoha rodinnymi prislusniky a nekterymi kamarady. Jak uz jsem zminovala posledne, rodina tu drzi hodne pri sobe a kazdou nedeli (nekdy i casteji) se vsichni schazeji (tedy 20 lidi minimalne) a obcas si takto vyrazi na vikend. No nas bylo dohromady v sobotu asi 30, k dispozici byly 2 chatky s max. 15ti postelemi a bazenem, vecer jsme stravili popijenim mistniho moku z cukrove trtiny s nazvem Mapanagua - neco jako nas burcak, ale s dost prisernou prichuti. Musim rict, ze to uz mi mnohem vice chutna jejich palenka z cukrove trtiny vyrabena v Cuence - Zhumir, nejlepe ohrata se skorici, cukrem a vodou... to je namka. Na spani na me i na Lilu vysla postel, zatimco Martin jako muz spal oddelen na zemi v chatce pro muze. V sobotu jsme si uzili poradny parak u/v bazenu, jelikoz jsme z nadmorske vysky v Cuence 2500 metru o hodne klesli, teplota stoupla tak o 10-15 stupnu. Kdyz uz jsme byli temer na puli cestu k Pacifiku, rozhodli jsme se v sobotu opustit prijemne a rusne rodinne prostredi a vyrazit k Pacifiku na plaz a uzit si s Lilou a Martinem trochu soukromi, pry je to jen hodina cesty (realna doba cesty az na ostrov Jambeli byla 3 hodiny:-))). Predtim jsme ale jeste absolvovali rodinny obed.

Jak vypada takove stolovani pro 30 lidi? Par matek od rodin travi dopoledne nakupem a varenim. Pote je hotovo a prvni varka lidi zasedne ke stolum (dle poctu stolu a zidli). Serviruje se polevka, pak hlavni jidlo, zadne lelkovani neni mozne, najist, popovidat a uvolnit misto dalsi varce. Co si poprve naberete, tak to je, zadne velke pridavani, aby taky vystacilo na ty ostatni chudaky. Takhle se naji vsech 30 lidi, na zaver zasednou k jidlu i hospodynky, pojedi, poklabosi, popiji kaficko, a tak cely obed trva minimalne dve hodiny, no spis tri....

Takze misto ve 13 jsme smerem k Pacifiku vyrazili v 16, coz nam zpusobilo mirne komplikace pri prejezdu z pevniny na maly ostruvek v Pacifiku zvanym Jambeli, ale nakonec jsme s Lilou i Martinem vsechno zvladli a uzili si vecernich krevet a naprosto bezkonkurencni Pinacolady. V nedeli se nam ponekud zatahlo, ale teplota vzduchu i more byla dobra, tak jsme si zaplavali v Pacifiku a zopakovali Pinacoladu, ktere se opravdu nedalo odolat.... Odpoledne jsme vicemene venovali ceste zpet.

Tolik k vikendovemu vyletu na ekvadorsky venkov a pobrezi... prohledli jsme si trochu i Machalu, 4. nejvetsi mesto v Ekvadoru, je to ve srovnani s Cuencou nebe a dudy. Cuenca je na prvni pohled hezke a bezpecne mesto, zatimco v Machale uz je videt vetsi chudoba. Tak jsme se spokojene vydali zpet do Cuency:-).

Mejte se vsichni moc krasne!

Mirca

Album fotografií

Další zpráva z Jižní Ameriky - Ekvádor

QUITO

Nedelni letecky den (cely den straveny cekanim na letisti ci v letadle, abych prekonala presuny Sao Paulo - Panama, Panama - Quito) me znacne vycerpal. Mozna to bylo tim, ze jsem vedela, ze na me v Ekvadoru nikdo neceka a budu se muset s ekvadorskymi zvyky nejak srovnat sama. Za ty 2,5 dne me v Quitu, hlavnim a zaroven druhem nejvetsim (1,5 mil. obyvatel) meste Ekvadoru, zaujalo nasledujici:

- Mistni obyvatele jsou z 80 % dost tmavi a mnozi z nich na prvni pohled pripominaji nasi nejmenovanou narodnostni mensinu.. to ve mne nevzbudilo prilis pozitivni prvni dojem a kdyz jsem k jednomu takovemu nasedla v noci na letisti do taxiku, modlila jsem se, aby me opravdu dovezl do hostelu. Trvalo mi to asi den, nez jsem si na to zvykla a z ponekud rasistickeho pristupu je zacala brat, jaci jsou. Kazdopadne tady uz si me jen tak s mistnimi nespletou (i kdyz je tu asi 15 % zastoupeni mnou podobnych, ale na ulici to opravdu nevypada), tak se aspon snazim vypadat jako brazilska studentka misto evropske turistky (zakoupila jsem si v Sao Paulu kabelku, do ktere se mi vejde i brasna s fotakem, abych na prvni pohled nebyla turista).

- Je to tu docela bezpecne, pokud vite, co mate, respektive nemate delat, a pokud vite, kam mate, respektive nemate chodit. Napriklad v pruvodci i v hostelu vas varuji, abyste na nejakou pametihodnost nechodili pesky, ale vzali si taxika, abyste po setmeni nechodili po ulicich a vzali si taxika. Prvni dopoledne jsem chodila se strachem v ocich po meste, ale pak odpoledne uz mi bylo lip, a druhy den uz jsem zvesela dobihala na mistni autobusy a strach jsem nechala v hostelu.

- Nikdo tu nema drobne, ale vsichni je po vas chteji... kdyz platite velkou bankovkou, reknou vam, ze nemaji zpatky a zda nemate drobne... kdyz je ale mate a date, tak je nemate pro priste...

- Doprava je podobna jako v Sao Paulu, jen v mensim, Quito ma preci jen mnohonasobne mene obyvatel... zacpy jsou ale vsude, jezdi i prechazi se na cervenou, takze jako chodec proste nejak pobihate mezi auty.. nema smysl se ridit jakymikoliv pravidly..

- Quito je pekne mesto, ma novou a starou cast, v te nove je spousta komernich budov, restauraci, baru, hotelu, obchodu, v te stare je spousta kostelu, muzei a ruznych pametihodnosti. Je to kopcovite mesto, takze ma i par peknych vyhledu na mesto, prochazka po meste je takovou vysokohorskou turistikou, jelikoz chodite z kopce do kopce, a to v nadmorske vysce 2850 metru. K tomu oba dny svitilo slunicko, ktere je v tehle vysce ponekud silnejsi, takze celodenni pochod po meste me dosti vyridil. Dalsi den jsem se byla podivat na rovnik. Zajimavosti je, ze tam jsou rovniky dva... jeden, ktery urcili Francouzi, kdyz tam tehdy prijeli, a ten druhy opravdovy a presny urceny GPS. Tam to bylo moc fajn a pekne, take jsem se tam jela podivat k nedalekemu krateru, a potom jsem jeste sla do takoveho zajimaveho muzea primo na rovniku, kde povidali o tom, jak ziji domorodci v Ekvadoru a co je na rovniku jinak - vajicko stoji na spicce, voda tece do odtoku rovne, pusobeni sil, jak se pouzivaji slunecni hodiny a tak, moc zajimave.

CUENCA 
(3. nejvetsi mesto Ekvadoru s priblizne pul milionem obyvatel)

Po kratkem letu z Quita me uvitalo mesto, ktere by vzdalene mohlo pripominat Prahu, jen v latinskoamerickem pojeti.. Na letisti me cekala delegace ve slozeni: reditelka jazykove skoly, mama a dcera od rodiny. Vsichni vypadali a chovali se velmi mile a velmi pratelsky a otevrene, cimz se mi znacne ulevilo.

Rodina

Rodina bydli v ponekud spartanskych podminkach, a tak si budu moci uzit prave ekvadorske rodiny, odhaduji na nizsi stredni vrstvu. Pripada mi to asi jako na skole v prirode ve starych zaprasenych chatkach. S prachem jsou tu kamaradi a vrstvy prachu na veskerem vybaveni domu nikoho nevzrusuje. Doma mam velky pokojicek s dvemi postelemi cely pro sebe. Vsechny skrine jsou plne veci ostatnich clenu rodiny, uvolnili mi ale jeden maly suplik a 6 raminek! V koupelne je i sprcha s teplou vodou, tedy ta tepla tece pouze, pokud nekolik minut pockate. V dome bydli mama, 31leta dcera a druha tak 40ti leta dcera spolu s manzelem a dvemi syny (10 a 14 let) a jejich pejsek (trochu podobny Benickovi), takze bude myslim o zabavu postarano. Pani mama ma samozrejme jeste dalsi deti (celkem myslim pouze 6:-)), ktere maji zase dalsi deti, ale ty s nami nebydli. No myslim, ze v poctu 7+pes si vystacime. Vcera pred spanim jsme uz pekne v peti hrali karty. Prikladam jeste fotku domu, meho noveho bydliste, snad se vam bude libit! A...vazte si luxusu a vysokeho zivotniho standardu, ve kterem zijete!

Škola

Rocio (31leta dcera rodiny) me rano doprovodila do skoly. Bylo to takove legracni, jako kdyz jdu do prvni tridy a ma starsi sestra me doprovazi...jako bych to uz nekdy zazila...:-). Bylo asi 10 stupnu Celsia, Cuencane rikali, jaka je silena zima a na sobe meli zimni bundy (jen dodavam, ze v Ekvadoru je ted rocni obdobi zima), pres den se oteplilo na takovych 17 stupnu (chvili prselo a chvili svitilo slunicko, takove nase jaro), ale pry za dva tydny bude tepleji. Ve skole me uvitala reditelka skoly (jiz stara dobra znama z letiste) a moje ucitelka Cheli a hned jsme zacali. Po 4 hodinach vyuky (s 20 minutovou prestavkou v pulce, pri ktere jsme popijeli caj ci kavu s ostatnimi asi tremi studenty a jejich uciteli) jsem byla totalne vycerpana. Musim uznat, ze organizace od doby prijezdu byla perfektni a kvalita vyuky je opravdu hodne vysoka, myslim, ze mnoho ucitelu v Evrope by se v Cuence mohlo ucit... Po vybornem obede doma v rodine (mimochodem snidane byla take velmi vydarena) jsem se vydala opet do skoly na dalsi 2 hodiny vyuky. Mam to asi 20 minut pesky z domu do centra, tedy i do skoly, ta je primo u hlavniho namesti. O vikendu si planuju prohlednout mesto, ale uz na prvni pohled vypada moc hezky - spousta kostelu... je to tu opravdu prijemne, takove klidne a zaroven rusne, male a zaroven velke...

Další zážitky z Cuency

jelikoz je vikend a mam trochu casu, ktery v tydnu tolik mit nebudu, rozhodla jsem se Vam jeste jednou napsat nove poznatky a zazitky a pripojuju dalsi fotky, tentokrate vsechny z Cuency.

- Cuenca je pulmilionove mesto, kterym protekaji 4 reky, je tu spousta kostelu a muzei. Vcera jsem byla obhlednout mesto a byla na takovem kopci za mestem se jmenem Turi...uff, to bylo schodu... obrazky z prochazky v priloze

- pocasi je tu nevypocitatelne - rano je vetsinou chladneji, tak kolem 10ti stupnu. Pres den vetsinou vyleze slunicko a odhaduju, ze je tak kolem 20ti stupnu, na slunicku mnohem tepleji. Pak zase zaleze a fouka vitr. Obcas poprchava a jednou dokonce na chvili lilo. Tak takova je zima v Ekvadoru. Uvidime za par tydnu, to zacne leto:-). Maji tu jen 2 rocni obdobi..

- lide jsou tu rozhodne vetsinou svetlejsi pleti nez v Quitu. Vetsina z nich vypada spis jako Spanele...

- nekteri lide tu perou pradlo v rece a susi je na brehu reky (muzete videt na fotkach)

- lide tu hodne ziji fotbalem - vcera byl dulezity zapas na kvalifikaci MS 2010 a vsichni chodili ve zlutych trickach ekvadorskeho narodniho tymu, sedeli doma a koukali na fotbal, nebo kdyz pracovali v obchodech, meli tam zapnutou televizi ci aspon radio s prenosem fotbaloveho utkani

- skoro na kazdem rohu je tu internet a prodejna tisicu kopirovanych CD a DVD... ja chodim na internet hned za rohem od meho noveho bydliste. Je to takova komurka se 4 pocitaci a kopirkou a nejasnou oteviraci dobou. Zkratka prijdete a je bud otevreno nebo zavreno. Jsem tu prominentnim klientem, a tak dokonce treba dnes otevreli kvuli mne. Mam s majiteli domluvene zazvonit na zvonek (bydli hned nad internetem) a oni mi otevrou:-), tedy pokud zrovna budou chtit. Internet je tu docela levny (vetsinou 0,60 USD za hodinu, zato posta ukrutne draha... napriklad jedna znamka na pohled do Evropy stoji 2,25 USD)

- Cuencane casto telefonuji, treba cele hodiny, teda aspon Mariana, pani domu...pripomnelo mi to brazilske Sao Paulo... Edo se predbezne domluvil s kamaradem Shonem, ze se v sobotu vecer sejdeme v baru.... asi od 16 hodin si Edo a Shon pravidelne tak kazdou hodinu telefonovali, aby proverili stav naseho setkani, zda to klapne, nebo ne, co kdo dela a v kolik tak bychom se mohli sejit a kde... nekdy k pulnoci jsme se pak opravdu setkali, coz bylo ale vyjimecne...casto ta setkani ani nevyjdou... jihoamericane se neradi zavazuji k jakemukoliv terminu a uz vubec neni mozne se dopredu dohodnout na nejakem case.. respektive dohodnout se lze, ale zrejme se pak zmeni:-)

- Cuencane jedi dobre. Nejdulezitejsim jidlem dne je obed, a take si na nej nechavaji alespon hodinu a pul. U nas doma ma 3 chody - polevku, hlavni jidlo a dezert. Ke kazdemu jidlu je ryze a vetsinou i kukurice, at uz varena, smazena, pecena...take tu jedi hodne bananu a piji dzus z ostruzin. Z alkoholickych napoju je typicka palenka z cukrove trtiny.

- ti, co maji vzdelani, jsou dle meho posouzeni hodne vzdelani a dobre informovani. Prekvapilo me, ze mnozi vedeli, ze byl v Ceske republice komunismus a meli dobre tuseni o nasi historii celkove. Znaji nase auta znacky Skoda a moc si ji pochvaluji:-).

- rodiny drzi hodne pri sobe a casto se navzajem navstevuji a casto poradaji setkani spolu s ostatnimi cleny rodiny i jejich kamarady. Vcera me vzali na jejich akci... bylo tam asi 20 lidi (vetsinou rodina) a o zabavu nebyla nouze. Nase rodina se kazdou nedeli schazi, jsem zvana na dnesni odpoledne, tak uvidim, jak to bude probihat a kolik nas tam bude. Maminka ma 6 deti a skoro kazde z nich ma nejmene 2 deti:-).

Album fotografii z Cuency

Cesta do Jižní Ameriky (1.)

Cesta do Jižní Ameriky

Dcera Mirka právě cestuje v Jižní Americe a poslala nám dvě zprávy z prvních dní cesty. Možná tyto autentické zážitky budou zajímat i někoho jiného, než nás doma, kde ji fandíme, aby se hlavně vrátila v pořádku zpátky. Originál zprávy byly bez diakritiky a mě po několika řádcích oprav opustilo prvotní nadšení a tak potom ponechávám text v původních ascii znacích.
Fotky z dvouměsíční cesty po Jižní Americe, zejména Peru, částečně Brazílie & Ekvádoru
Pokud kliknete na příslušný oranžový rámeček, otevřou se vám fotky z dané lokality.


Posílám vám první cestovatelské zážitky... Mojí první i když jen přestupní destinací byl portugalský Lisabon... ten mě nadchl! Dopravili mě tam TAP Portugal a tyto portugalské aerolinie mohu jen vynachválit - letěli jsme přesně na čas, skvělý servis a dobré jídlo, perfektně zajištěný transfer z a na letiste, dobré ubytování se snídaní... a v tomto smyslu to i pokračovalo... mí milí SAPí lisabonští kolegové Ana a Bruno mě vyzvedli v hotelu a starali se o mě jako o princeznu, možná ještě o něco lépe... provedli me jejich nadhernym hlavnim mestem vyzarujici dovolenkovou atmosferou, byl pekny letni den, vsude kolem mili lide, hezka panoramata, vyborne jidlo a piti, no jako v pohadce... Zajimavosti pro me bylo, ze je letiste temer v centru mesta, takze letadla pristavaji jedno za druhym a z pohledu z ulici to vypada, ze preci musi do tech budov narazit...

Po krasnem dlouhem veceru a tim padem kratke noci a snidani v hotelu (vse hrazeno nyni mou nejoblibenejsi leteckou spolecnosti TAP Portugal) me dovezli na letiste, kde jsem nasedla do letadla do Sao Paula... 10 a ½ hodin letu, ale dalo se to prezit, az na me obvykle kaslani, kychani a smrkani ze sucheho klimatizovaneho vzduchu v letadle... do formulare o praseci chripce jsem vypnila, ze jsem v poslednich 7 dnech ani nekychla a ani nesmrkla a dokonce mi to i proslo, když mi brazilsky personal s rouskou na ustech ono prohlaseni odebiral... a do druheho formulare jsem vyplnila, ze nic k jidlu do zeme opravdu neprivazim.... (kasalicky med timto prekonal hranice Brazilii a dostal se az do rodiny Sary s Edem v Sao Paulu). Zavazadlo mi prislo pekne zabalene, jak jsem ho v Praze odevzdala a tim se TAP Portugal definitivne zapsal do me pameti na jednicku s hvezdickou. Nasedla jsem do taxi v Sao Paulu, ktere me za pouhych 75 minut dovezlo k Sare a Edovi... Hned na zacatku cesty z letiste me vital billboard "Burger King runs SAP", abych preci jen na meho mileho zamestnavatele jen tak rychle nezapomnela, ale pak uz jsem jen sledovala velmi hustou dopravu a dopravni zacpu ve 20ti milionovem meste (to mesto nema zacatku ani konce, když jsem to videla z letadla, same domy a zase dalsi domy, ale nikde nebyl zacatek ani konec...)... Takze pro ty z vas, co jezdite po Praze autem, verte tomu, ze prazska doprava je ve srovnani se Sao Paulem asi jako doprava v Kamenici :-)) .

Sarah uz na me cekala v jejich apartmanu, a pak jsme povidaly a povidaly, pak prisel domu Edo a povidali jsme dale a dale, a pak uz byla pulnoc a ja si uvedomila, ze jsem silene unavena a ze je vlastne u nas 5 rano... no tak jsem sla asi v jednu spat a v sest jsem uz byla jako rybicka :-)) . Sara s Edem jeste spi, a tak vám pisu. Pak se vydame se Sarou do viru velkomesta.

Mejte se vsichni moc krasne a opatrujte se! Predpokladam, ze priste se vám emailove ozvu az z Cuency, kde budu pak dalsi 4 a ½ tydne na kurzu spanelstiny (dorazim tam az pristi stredu, tak vydrzte, musim tam nejdriv nacerpat nejake zážitky, abych vám mela co psat..).

Jizni Americe zdar!

Mirca

Ranni Sao Paulo zdravi odpoledni Ceskou republiku!



Dnes mam letecky den (= cely den v letadle ci na letisti), tak jsem si pred odletem privstala a rozhodla se vám jeste napsat par postrehu ze Sao Paula, drive nez opustim Brazilii a take internet, ktery mam momentalne u postele, ale pozdeji ho asi budu hledat sloziteji..

DIVERZITA

Brazilska diverzita je opravdu obrovska. Brazilci jsou svetli, tmavi, cerni, namichani, zkratka vsechno mozne, takze je nelze na prvni pohled identifikovat. Zjistila jsem, ze mam pomerne typicke brazilske vzezreni, jelikoz jsem byla parkrat povazovana za Brazilku, tedy pouze do te doby, nez jsem promluvila... Mezi Brazilci jsou obrovitanske socialni rozdily. Vetsina jich je chuda nebo jeste chudsi, ale je tady v Sao Paulu i docela hojne zastoupena stredni trida a jsou tu i nejaci neuveritelne bohati. Casto tu plati, ze cim tmavsi plet, tim chudsi vrstva. Podle toho vypada i mesto. Jsou tam mista odpovidajici temto ruznym socialnim vrstvam. Takze jsme byli asi na 10 mistech a pokazde to bylo, jako bychom dojeli do jine zeme... od party v nadhernem luxusnim byte v luxusni ctvrti hlidane 24 hodin denne hlidaci (to je tu vlastne pomerne obvykle, i komplex domu stredni tridy, kde bydli Sarah s Edem je za branou hlidanou 24 hodin denne) az po divocinu blizko historickeho centra mesta, kde jsem se bala i v doprovodu rodileho Sao Paulana a drzela si kabelku jako bych tam mela milion. Mistni lide se pohybuji na mistech podle toho, do jake socialni vrstvy patri a jen diky kriminalite vnimaji to, ze jsou tu takove socialni rozdily, ale mozna to spis ani nevnimaji a zijou si v tom svem svete. Jsou tu mraky mrakodrapu vedle nizkych domu, nektere hezke, nektere stare a znicene, no a cas od casu nejake ty nizke domy zbouraji a postavi misto nich mrakodrapy. Prikladam vám jeste fotku ze 41. patra nejstarsiho mrakodrapu Sao Paula, za mnou je priblizne videt, jak takove 20ti milionove mesto vypada...

DOPRAVA A PARKOVANI

Jak uz jsem zminovala posledne, doprava je opravdu husta. Na ulicich vetsinou nechodi ani tolik lidi, protoze vsichni sedi v aute a snazi se nekam dojet. Takze prakticky kamkoliv jedete alespon hodinu a nikdy nevite, kdy tam dojedete a je naprosto nemozne to odhadnout, jelikoz souvislost mezi vzdalenosti a casem dojezdu neni opravdu temer zadna. Mistni se tim ale nestresuji, zkratka vetsinou prijedou pozde, nekdy i o nekolik hodin, a vymluvi se na dopravni zacpu (ktera je porad, takze je to ponekud chabou vymluvou). Zajimavy je i system parkovani. Je pomerne riskantni parkovat na ulici vzhledem ke zvysene pravdepodobnosti odcizeni vozu (obzvlastne v nekterych castech mesta), takze lide maji doma garaz, no a ve meste existuje system garazi, kam prijedete, odevzdate chlapikovi klicky od auta a jdete. Duvodem je to, ze tam nejsou normalni parkovaci mista, kam by se dalo zajet a zase vyjet, jak to zname od nas, ale na plose, kde by u nas bylo tak 10 parkovacich mist, stoji tak 25 aut a s temi se musi neustale vyjizdet a zajizdet, aby ten, kdo si zrovna prijde vyzvednout auto, mohl vyjet. No musim rici, ze parkovani bych tu opravdu nezvladala, jde o milimetry a velkou zrucnost...

STRAVOVANI A NOCNI ZIVOT

Brazilci radi jedi, pijou i bavi se, coz mi vyhovuje. Jidla jedi odlisna, zalezi, kde jste. Když jsme sli do typicke brazilske restaurace stylu brazilskeho severovychodu, jidlo bylo velmi podobne tradicni kubanske kuchyni... maso s ryzi s fazolemi a kousky masa a se sladkymi bramborami. Veceri se tu pozde a na party se chodi ještě pozdeji. Pokud pujdete na veceri kolem devate, tak budete za exoty a pravdepodobne jedini v restauraci, lide jedi spis tak kolem desate nebo jedenacte. No a na party ci do baru se chodi nejdrive po pulnoci, ale to je opravdu nejdrivejsi hranice. Jeden vecer jsme se meli pridat na party a když jsme se tam vydali asi v jednu, museli jsme jit nejdriv do bytu, kde byli vsichni ostatni a popijeli predtim, nez na party vyrazi. No a kolem druhe, kdy se mi uz klizili oci unavou jeste z jet lagu, jsme my sli domu, zatimco vsichni ostatni teprve vyrazeli na party. Doslechla jsem se, ze dokonce posledne sli na party az v sest rano, takze tam dorazili kolem sedme rano, tedy jiz za svetla :-)) . Z vyse popsaneho asi vyplyva, ze Brazilci vetsinou nevstavaji brzy..

Tak to by pro dnesek stacilo... Mejte se vsichni moc krasne a dejte si na me pravou brazilskou kavu! (pry ta nejlepsi brazilska kava je urcena na export, takze asi pijete lepsi brazilskou kavu nez ja v Brazilii)

Hola hola, zdravím ještě rychle z Quita - Ekvádoru! 

Quito je hlavní město Ekvádoru .

Leží v severním Ekvádoru asi 22 km jižně od rovníku a je druhým nejvýše položeným hlavním městem na světě (2850 metrů nad mořem).

Město leží na východním svahu aktivního stratovulkánu Pichincha (4794 m), rozkládá se v hlubokém údolí.

V Quitu je dobře, po včerejším nejistém oťukávání města se dnes cítím již lépe a více se sžila s místními mravy. Udělala jsem si dnes velký výlet. Nejdříve na kopec na kraji Quita, a pak busem cca 20 km (asi hodina cesty) za Quito na rovník. Tam to bylo moc fajn a velmi pěkné.

Také jsem se tam jela podívat k nedalekému kráteru, a dále jsem šla do takového zajimavého muzea přímo na rovniku, kde povidali o tom, jak žijí domorodci k Ekvádoru a co je na rovniku jinak - vajíčko stoji na špičce, voda teče do odtoku rovně, působeni sil, jak se používaji slunečni hodiny atd., velmi zajimavé. Včera i dnes přes den pálilo sluníčko, je to náročné, je to v nadmořské výšce 2850 m, takže to mám jak vysokohorskou turistiku...

Další zpráva z Jižní Ameriky - Ekvádor