Další zážitky z Ekvádoru

Zdravim vsechny do Evropy!

Obdrzela jsem stiznost, ze jsem se jiz na vice nez tyden odmlcela a rozhodla jsem se vam tedy poslat dalsi pokracovani meho cestopisu. Dny utikaji rychle, travim vetsinu casu ve skole se spanelstinou, nebo jim, spim, komunikuju s vama ci podnikam akce s Lilou a Martinem, dalsimi studenty nasi skoly (Lila je ze San Francisca a bydli u jedne z dcer moji pani domaci & Martin je z Jizni Afriky zijici v Londyne a bydli v nasem dome). Neni toho tedy tolik noveho, a tak jsem premyslela, co by vas tak zajimalo a popisu vam, jak vypada takovy rodinny vikend na venkove, jehoz cast jsme spolu s Lilou a Martinem absolvovali.

Ve ctvrtek pri obede nam cirou nahodou Mariana (babicka alias pani naseho domu, ktera ma 6 deti a 10 vnoucat) sdelila, ze v patek odpoledne vyrazime do nedele na venkovske sidlo v miste zvanem Yunguilla. Sidlo patri jedne rodinne kamaradce, ktera nepojede, ale zapujci... (pozor, jelo nas tam 30!!! to jiz svedci o ekvadorske nature, ja bych svoji chaticku 30ti lidem bez me pritomnosti nepujcila...). V patek odpoledne jsem pribehla ze skoly a vyrazili jsme. Jeli jsme s Lilou, Martinem a dvemi vnoucaty busem, jelikoz mnozstvi aut nestacilo (a to i presto, ze tu bezne v tridverovem malem voze jezdi 7 lidi). Pry cesta bude trvat tak hodinu. Ve zdravi jsme asi po dvou hodinach dorazili na chatu na jihozapade od Cuency. K tomu bych chtela podotknout, ze presne urcovani casovych intervalu jim tu moc nejde. Kdyz vam nekdo rekne, ze neco bude trvat hodinu, tak je potreba, abyste si k tomu pripocetli 50-200 %, a vyjde vam realny cas (bohuzel nemohu identifikovat presneji, jelikoz realny cas zavisi na osobe, ktera vam to rika a jejim vnimani casu, na doprave, pocasi, konstelaci hvezd a asi i dalsich faktorech). Kazdopadne jsme se vecer sesli s dalsimi mnoha rodinnymi prislusniky a nekterymi kamarady. Jak uz jsem zminovala posledne, rodina tu drzi hodne pri sobe a kazdou nedeli (nekdy i casteji) se vsichni schazeji (tedy 20 lidi minimalne) a obcas si takto vyrazi na vikend. No nas bylo dohromady v sobotu asi 30, k dispozici byly 2 chatky s max. 15ti postelemi a bazenem, vecer jsme stravili popijenim mistniho moku z cukrove trtiny s nazvem Mapanagua - neco jako nas burcak, ale s dost prisernou prichuti. Musim rict, ze to uz mi mnohem vice chutna jejich palenka z cukrove trtiny vyrabena v Cuence - Zhumir, nejlepe ohrata se skorici, cukrem a vodou... to je namka. Na spani na me i na Lilu vysla postel, zatimco Martin jako muz spal oddelen na zemi v chatce pro muze. V sobotu jsme si uzili poradny parak u/v bazenu, jelikoz jsme z nadmorske vysky v Cuence 2500 metru o hodne klesli, teplota stoupla tak o 10-15 stupnu. Kdyz uz jsme byli temer na puli cestu k Pacifiku, rozhodli jsme se v sobotu opustit prijemne a rusne rodinne prostredi a vyrazit k Pacifiku na plaz a uzit si s Lilou a Martinem trochu soukromi, pry je to jen hodina cesty (realna doba cesty az na ostrov Jambeli byla 3 hodiny:-))). Predtim jsme ale jeste absolvovali rodinny obed.

Jak vypada takove stolovani pro 30 lidi? Par matek od rodin travi dopoledne nakupem a varenim. Pote je hotovo a prvni varka lidi zasedne ke stolum (dle poctu stolu a zidli). Serviruje se polevka, pak hlavni jidlo, zadne lelkovani neni mozne, najist, popovidat a uvolnit misto dalsi varce. Co si poprve naberete, tak to je, zadne velke pridavani, aby taky vystacilo na ty ostatni chudaky. Takhle se naji vsech 30 lidi, na zaver zasednou k jidlu i hospodynky, pojedi, poklabosi, popiji kaficko, a tak cely obed trva minimalne dve hodiny, no spis tri....

Takze misto ve 13 jsme smerem k Pacifiku vyrazili v 16, coz nam zpusobilo mirne komplikace pri prejezdu z pevniny na maly ostruvek v Pacifiku zvanym Jambeli, ale nakonec jsme s Lilou i Martinem vsechno zvladli a uzili si vecernich krevet a naprosto bezkonkurencni Pinacolady. V nedeli se nam ponekud zatahlo, ale teplota vzduchu i more byla dobra, tak jsme si zaplavali v Pacifiku a zopakovali Pinacoladu, ktere se opravdu nedalo odolat.... Odpoledne jsme vicemene venovali ceste zpet.

Tolik k vikendovemu vyletu na ekvadorsky venkov a pobrezi... prohledli jsme si trochu i Machalu, 4. nejvetsi mesto v Ekvadoru, je to ve srovnani s Cuencou nebe a dudy. Cuenca je na prvni pohled hezke a bezpecne mesto, zatimco v Machale uz je videt vetsi chudoba. Tak jsme se spokojene vydali zpet do Cuency:-).

Mejte se vsichni moc krasne!

Mirca

Album fotografií