Cesta do Jižní Ameriky

Dcera Mirka právě cestuje v Jižní Americe a poslala nám dvě zprávy z prvních dní cesty. Možná tyto autentické zážitky budou zajímat i někoho jiného, než nás doma, kde ji fandíme, aby se hlavně vrátila v pořádku zpátky. Originál zprávy byly bez diakritiky a mě po několika řádcích oprav opustilo prvotní nadšení a tak potom ponechávám text v původních ascii znacích.
Fotky z dvouměsíční cesty po Jižní Americe, zejména Peru, částečně Brazílie & Ekvádoru
Pokud kliknete na příslušný oranžový rámeček, otevřou se vám fotky z dané lokality.


Posílám vám první cestovatelské zážitky... Mojí první i když jen přestupní destinací byl portugalský Lisabon... ten mě nadchl! Dopravili mě tam TAP Portugal a tyto portugalské aerolinie mohu jen vynachválit - letěli jsme přesně na čas, skvělý servis a dobré jídlo, perfektně zajištěný transfer z a na letiste, dobré ubytování se snídaní... a v tomto smyslu to i pokračovalo... mí milí SAPí lisabonští kolegové Ana a Bruno mě vyzvedli v hotelu a starali se o mě jako o princeznu, možná ještě o něco lépe... provedli me jejich nadhernym hlavnim mestem vyzarujici dovolenkovou atmosferou, byl pekny letni den, vsude kolem mili lide, hezka panoramata, vyborne jidlo a piti, no jako v pohadce... Zajimavosti pro me bylo, ze je letiste temer v centru mesta, takze letadla pristavaji jedno za druhym a z pohledu z ulici to vypada, ze preci musi do tech budov narazit...

Po krasnem dlouhem veceru a tim padem kratke noci a snidani v hotelu (vse hrazeno nyni mou nejoblibenejsi leteckou spolecnosti TAP Portugal) me dovezli na letiste, kde jsem nasedla do letadla do Sao Paula... 10 a ½ hodin letu, ale dalo se to prezit, az na me obvykle kaslani, kychani a smrkani ze sucheho klimatizovaneho vzduchu v letadle... do formulare o praseci chripce jsem vypnila, ze jsem v poslednich 7 dnech ani nekychla a ani nesmrkla a dokonce mi to i proslo, když mi brazilsky personal s rouskou na ustech ono prohlaseni odebiral... a do druheho formulare jsem vyplnila, ze nic k jidlu do zeme opravdu neprivazim.... (kasalicky med timto prekonal hranice Brazilii a dostal se az do rodiny Sary s Edem v Sao Paulu). Zavazadlo mi prislo pekne zabalene, jak jsem ho v Praze odevzdala a tim se TAP Portugal definitivne zapsal do me pameti na jednicku s hvezdickou. Nasedla jsem do taxi v Sao Paulu, ktere me za pouhych 75 minut dovezlo k Sare a Edovi... Hned na zacatku cesty z letiste me vital billboard "Burger King runs SAP", abych preci jen na meho mileho zamestnavatele jen tak rychle nezapomnela, ale pak uz jsem jen sledovala velmi hustou dopravu a dopravni zacpu ve 20ti milionovem meste (to mesto nema zacatku ani konce, když jsem to videla z letadla, same domy a zase dalsi domy, ale nikde nebyl zacatek ani konec...)... Takze pro ty z vas, co jezdite po Praze autem, verte tomu, ze prazska doprava je ve srovnani se Sao Paulem asi jako doprava v Kamenici :-)) .

Sarah uz na me cekala v jejich apartmanu, a pak jsme povidaly a povidaly, pak prisel domu Edo a povidali jsme dale a dale, a pak uz byla pulnoc a ja si uvedomila, ze jsem silene unavena a ze je vlastne u nas 5 rano... no tak jsem sla asi v jednu spat a v sest jsem uz byla jako rybicka :-)) . Sara s Edem jeste spi, a tak vám pisu. Pak se vydame se Sarou do viru velkomesta.

Mejte se vsichni moc krasne a opatrujte se! Predpokladam, ze priste se vám emailove ozvu az z Cuency, kde budu pak dalsi 4 a ½ tydne na kurzu spanelstiny (dorazim tam az pristi stredu, tak vydrzte, musim tam nejdriv nacerpat nejake zážitky, abych vám mela co psat..).

Jizni Americe zdar!

Mirca

Ranni Sao Paulo zdravi odpoledni Ceskou republiku!



Dnes mam letecky den (= cely den v letadle ci na letisti), tak jsem si pred odletem privstala a rozhodla se vám jeste napsat par postrehu ze Sao Paula, drive nez opustim Brazilii a take internet, ktery mam momentalne u postele, ale pozdeji ho asi budu hledat sloziteji..

DIVERZITA

Brazilska diverzita je opravdu obrovska. Brazilci jsou svetli, tmavi, cerni, namichani, zkratka vsechno mozne, takze je nelze na prvni pohled identifikovat. Zjistila jsem, ze mam pomerne typicke brazilske vzezreni, jelikoz jsem byla parkrat povazovana za Brazilku, tedy pouze do te doby, nez jsem promluvila... Mezi Brazilci jsou obrovitanske socialni rozdily. Vetsina jich je chuda nebo jeste chudsi, ale je tady v Sao Paulu i docela hojne zastoupena stredni trida a jsou tu i nejaci neuveritelne bohati. Casto tu plati, ze cim tmavsi plet, tim chudsi vrstva. Podle toho vypada i mesto. Jsou tam mista odpovidajici temto ruznym socialnim vrstvam. Takze jsme byli asi na 10 mistech a pokazde to bylo, jako bychom dojeli do jine zeme... od party v nadhernem luxusnim byte v luxusni ctvrti hlidane 24 hodin denne hlidaci (to je tu vlastne pomerne obvykle, i komplex domu stredni tridy, kde bydli Sarah s Edem je za branou hlidanou 24 hodin denne) az po divocinu blizko historickeho centra mesta, kde jsem se bala i v doprovodu rodileho Sao Paulana a drzela si kabelku jako bych tam mela milion. Mistni lide se pohybuji na mistech podle toho, do jake socialni vrstvy patri a jen diky kriminalite vnimaji to, ze jsou tu takove socialni rozdily, ale mozna to spis ani nevnimaji a zijou si v tom svem svete. Jsou tu mraky mrakodrapu vedle nizkych domu, nektere hezke, nektere stare a znicene, no a cas od casu nejake ty nizke domy zbouraji a postavi misto nich mrakodrapy. Prikladam vám jeste fotku ze 41. patra nejstarsiho mrakodrapu Sao Paula, za mnou je priblizne videt, jak takove 20ti milionove mesto vypada...

DOPRAVA A PARKOVANI

Jak uz jsem zminovala posledne, doprava je opravdu husta. Na ulicich vetsinou nechodi ani tolik lidi, protoze vsichni sedi v aute a snazi se nekam dojet. Takze prakticky kamkoliv jedete alespon hodinu a nikdy nevite, kdy tam dojedete a je naprosto nemozne to odhadnout, jelikoz souvislost mezi vzdalenosti a casem dojezdu neni opravdu temer zadna. Mistni se tim ale nestresuji, zkratka vetsinou prijedou pozde, nekdy i o nekolik hodin, a vymluvi se na dopravni zacpu (ktera je porad, takze je to ponekud chabou vymluvou). Zajimavy je i system parkovani. Je pomerne riskantni parkovat na ulici vzhledem ke zvysene pravdepodobnosti odcizeni vozu (obzvlastne v nekterych castech mesta), takze lide maji doma garaz, no a ve meste existuje system garazi, kam prijedete, odevzdate chlapikovi klicky od auta a jdete. Duvodem je to, ze tam nejsou normalni parkovaci mista, kam by se dalo zajet a zase vyjet, jak to zname od nas, ale na plose, kde by u nas bylo tak 10 parkovacich mist, stoji tak 25 aut a s temi se musi neustale vyjizdet a zajizdet, aby ten, kdo si zrovna prijde vyzvednout auto, mohl vyjet. No musim rici, ze parkovani bych tu opravdu nezvladala, jde o milimetry a velkou zrucnost...

STRAVOVANI A NOCNI ZIVOT

Brazilci radi jedi, pijou i bavi se, coz mi vyhovuje. Jidla jedi odlisna, zalezi, kde jste. Když jsme sli do typicke brazilske restaurace stylu brazilskeho severovychodu, jidlo bylo velmi podobne tradicni kubanske kuchyni... maso s ryzi s fazolemi a kousky masa a se sladkymi bramborami. Veceri se tu pozde a na party se chodi ještě pozdeji. Pokud pujdete na veceri kolem devate, tak budete za exoty a pravdepodobne jedini v restauraci, lide jedi spis tak kolem desate nebo jedenacte. No a na party ci do baru se chodi nejdrive po pulnoci, ale to je opravdu nejdrivejsi hranice. Jeden vecer jsme se meli pridat na party a když jsme se tam vydali asi v jednu, museli jsme jit nejdriv do bytu, kde byli vsichni ostatni a popijeli predtim, nez na party vyrazi. No a kolem druhe, kdy se mi uz klizili oci unavou jeste z jet lagu, jsme my sli domu, zatimco vsichni ostatni teprve vyrazeli na party. Doslechla jsem se, ze dokonce posledne sli na party az v sest rano, takze tam dorazili kolem sedme rano, tedy jiz za svetla :-)) . Z vyse popsaneho asi vyplyva, ze Brazilci vetsinou nevstavaji brzy..

Tak to by pro dnesek stacilo... Mejte se vsichni moc krasne a dejte si na me pravou brazilskou kavu! (pry ta nejlepsi brazilska kava je urcena na export, takze asi pijete lepsi brazilskou kavu nez ja v Brazilii)

Hola hola, zdravím ještě rychle z Quita - Ekvádoru! 

Quito je hlavní město Ekvádoru .

Leží v severním Ekvádoru asi 22 km jižně od rovníku a je druhým nejvýše položeným hlavním městem na světě (2850 metrů nad mořem).

Město leží na východním svahu aktivního stratovulkánu Pichincha (4794 m), rozkládá se v hlubokém údolí.

V Quitu je dobře, po včerejším nejistém oťukávání města se dnes cítím již lépe a více se sžila s místními mravy. Udělala jsem si dnes velký výlet. Nejdříve na kopec na kraji Quita, a pak busem cca 20 km (asi hodina cesty) za Quito na rovník. Tam to bylo moc fajn a velmi pěkné.

Také jsem se tam jela podívat k nedalekému kráteru, a dále jsem šla do takového zajimavého muzea přímo na rovniku, kde povidali o tom, jak žijí domorodci k Ekvádoru a co je na rovniku jinak - vajíčko stoji na špičce, voda teče do odtoku rovně, působeni sil, jak se používaji slunečni hodiny atd., velmi zajimavé. Včera i dnes přes den pálilo sluníčko, je to náročné, je to v nadmořské výšce 2850 m, takže to mám jak vysokohorskou turistiku...

Další zpráva z Jižní Ameriky - Ekvádor