Chov včel je trestný čin

Někdy a někde. Jde jen o to, jaký chov včel a také jak k soudní kvalifikaci trestného činu opatřit důkazy. Nový trestní zákoník, který bude platit od příštího roku definuje trestné činy Šíření nakažlivé nemoci zvířat a Šíření nakažlivé nemoci a škůdce užitkových rostlin.
Viz například zde:
Trestní zákoník č.40/2009 obsahuje paragraf 306:

§ 306 Šíření nakažlivé nemoci zvířat
(1) Kdo, byť i z nedbalosti, způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat v zájmových chovech, hospodářských zvířat nebo volně žijících zvířat, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 rozšíření takové nemoci.

§ 308 Společné ustanovení
Vláda nařízením stanoví, které nemoci zvířat a rostlin se považují za nakažlivé ve smyslu § 306 a 307 a na které škůdce se vztahuje ustanovení § 307.

Neviděl jsem sice to vládní nařízení, ale nepochybuji, že mor včelího plodu a varroáza bude mezi nakažlivými nemocemi včelstev.

Tak tedy základ legislativy, která by mohla zavést do včelaření větší pořádek by tu byl. Tak jako mají rybáři a myslivci své právo, svou stráž, tresty pro pytláky, tak by také včelaři měli mít pro svou zálibu nějaká závazná pravidla. V současné době může chovat včely každý jak chce a kde chce. Pokud ovšem nenarazí na místní odpor sousedů, nebo na dostatečně aktivní včelařskou organizaci, nemá včelař problémy. Vrchním arbitrem je Veterinární správa, která má včelaření většinou na okraji svého zájmu. Jestli o včelách a jejich problémech včelař něco ví, to záleží jen na něm, jak je odpovědný. Ze zkušeností vím, že každý včelař většinou zachází se včelami takovým způsobem, jaký odpovídá jeho charakteru (povaze, výchově, vzdělání, vztahu ke společnosti atd.). Mezi včelaři jsou přirozeně obrovské rozdíly - od "šmudly", který má někde v koutku zahrady ve stoletém úlu usazený chycený roj a zkouší, co včely vydrží až po velkovčelaře, kteří mají svůj provoz ve vzorném pořádku, vyučují zájemce o včelaření a šlechtí včelstva.

Myslím si, že vydání včelařského řádu, jakéhosi včelařského minima, by bylo potřeba. Stanovení určitého systému kontrol a závazných pravidel pro chov včel by vnesl do této bohulibé záliby pořádek a určitě by drtivé většině včelařů nevadil. Setkal jsem se v posledních letech s epidemií moru včelího plodu ve svém okolí a přesvědčil jsem se o tom, že někteří zejména starší držitelé včel možná vědí o chování včel a o medu hodně, ale chybí jim některé podstatné detailní znalosti včelích nemocí. Možná jim jen chybí odvaha se jít poradit a zeptat se zkušenějšího kolegy včelaře. Z toho potom vyplývá podceňování některých chovatelských zásad. Bohatý materiál o tom, co se v této oblasti mezi včelaři děje je na stránce Fascinovaný včelař - stačí si tam vyhledat slova "mor včelího plodu".